Rozhovor pro časopis BIOREVUE č.4/2017

(původní nezkrácená verze)

Jak jste se je včelařství dostal a od kolika let se mu věnujete?

Včelaření v naší rodině má dlouholetou tradici, která sahá až do 18. století a mí předci z otcovy strany včelařili vždy s poměrně vysokými počty včelstev. Otec včelařil od mládí a přesně před 40 lety získal pro včelaření i mne. Studoval jsem tehdy na nynější Mendlově universitě v Brně a tak bylo samozřejmostí, že jsem se o včelařství začal blíže zajímat i tam u profesorky Kubišové na Ústavu včelařství. V Brně jsem také poznal mnoho včelařských osobností, z nichž nejdůležitější pro mne byl doc. RNDr. Vladimír Ptáček. Díky nim jsem přeskočil spoustu slepých uliček ve včelařství a začal včelařit nástavkově, respektive nízkonástavkově. Posledních 10 let se mnou včelaří i manželka, která absolvovala včelařské učiliště v Nasavrkách, aby se zdokonalila především po teoretické stránce. Nedílnou součástí našeho rodinného provozu je také syn, který nám zajišťuje především marketingovou část – webové stránky, etikety, propagační a reklamní materiály.

Kolik včelstev vlastníte?

V současné době obhospodařujeme okolo 200 včelstev na několika stanovištích v oblasti Nízkého Jeseníku. Tento počet jsme schopni ještě ve dvou lidech kvalitně ošetřovat. V době, kdy jsme hledali jednotlivá stanoviště, jsme kladli důraz jak na čistotu krajiny, tak na dobré snůškové poměry té které oblasti. Máme proto například stanoviště na hranici Vojenského újezdu Libavá nebo u přehrady Kružberk, což je  oblast ekologicky druhá nejčistší v republice. Kružberská přehrada slouží jen jako zdroj pitné vody bez přímého rekreačního využití. Tato stanoviště jsou od našeho bydliště hodinu cesty autem, z čehož vyplývá velká časová náročnost na dopravu na stanoviště. Pokud jsme ale chtěli včelám zajistit přirozené životní podmínky v nenarušené krajině, tak nic jiného nezbývalo. V okolí bydliště totiž máme pouze krajinu s intenzívním zemědělstvím (cukrovka, obiloviny, kukuřice a pro včely pouze řepka).

Systém ošetřování včelstev

Ošetřování včelstev se snažíme z velké části provádět dle pravidel pro ekologické zemědělství.  Dokonce jsme měli již těsně před registrací. Jedině problém léčby varroázy nás v tomto odlišuje. Chceme chovat raději zdravá a silná včelstva než včelstva obtěžována roztočem, ale v biorežimu! Celá naše technologie ošetřování včelstev je postavena na minimu zásahů do včelstev. Naše včely si prostě žijí svým životem v dostatečném prostoru prakticky bez větších zásahů z naší strany.

V čem tkví základ vaší činnosti? Čemu se nejvíce věnujete?

Jelikož se věnujeme včelaření profesionálně, musíme ze svého provozu vygenerovat i nějaký zisk. Přesto naší prioritou je spíše kvalita než kvantita produkce. Díky snůškově kvalitním stanovištím, však máme výnosy medu nadprůměrné a pro naše zákazníky máme dostatek medu celoročně. Hlavní zaměření farmy je na produkci jednodruhových medů ve vysoké kvalitě. To zabezpečuje asi 65 % našich příjmů, zbývající příjmy jsou pak z produkce včelích matek a oddělků -  především pro začínající včelaře.

Jak vypadá obyčejný den včelaře? Jaký je rozdíl při Vaší denní činnosti během ročních  obdobím?

 Den včelaře se v průběhu roku velmi liší. Od poloviny dubna do poloviny srpna je to především téměř každodenní práce se včelstvy a údržba stanovišť. Ve dnech medobraní začíná pracovní den i ve 4 hodiny ráno a končí po 20. hodině. V ostatní části roku se věnujeme především údržbě včelařského zařízení, výrobě nových úlů a jejich součástí, léčení včelstev, administrativě apod.. To již není tak časově vypjaté období a zbývá čas i na relaxaci. Jako učitel včelařství pak především v zimním období jsem pozván udělat nějakou přednášku pro včelaře.  Celoročně se pak věnujeme prodeji především medu. Med dodáváme především do malých obchodů, něco prodáme doma nebo přes známé a příbuzné. Dříve jsme jezdili i na farmářské trhy, ale to už především z časových důvodů nejsme schopni zvládnout. Část produkce prodáme i včelařům, kteří neměli zrovna dobrý rok, pro jejich zákazníky.

Co Vám přináší při této práci největší radost a pocit zadostiučinění?

Včelaření sice máme jako zdroj obživy, ale bereme jej spíše jako životní styl. Vše je u nás doma včelám podřízeno a práce okolo včel a pro včely je naším velkým koníčkem.

Zadostiučiněním bylo pro mne vybudování úspěšné firmy po prohraném boji s „komunistickým“ managementem zemědělského družstva, kde jsem do roku 2008 pracoval 25 let jako zootechnik. Teď jsem zootechnikem-včelařem  ve svém podniku a minulost už mne netrápí.

Co se děje od chvíle, kdy včela přinese nektar do úlu až do chvíle, kdy se med ocitne v láhvi?

Včely sbírají buď nektar z květů, nebo medovici a podle toho pak dělíme medy na květové nebo medovicové. Medovice vzniká z mízy proudící rostlinnými pletivy, která je následně zpracována a obohacena výměšky žláz stejnokřídlého hmyzu – mšice, červci, mery. Květové medy pak ještě můžeme rozdělit podle převažujícího zdroje snůšky např. med malinový, akátový, lipový, pohankový. Nektar nebo medovici, což jsou řídké cukerné šťávy, včely v úlu zahušťují a přidávají výměšky hltanových žláz. Med pak prochází procesem zrání a výsledkem je produkt s obsahem vody pod 20 %. V medu jsou obsaženy především jednoduché cukry (glukóza, fruktóza), disacharidy a trisacharidy (maltóza, sacharóza, melecitóza), dextriny, organické kyseliny, enzymy, aminokyseliny, aromatické látky, minerální látky, inhibiny, vitamíny, antioxidanty, atd. Med také obsahuje pylová zrna, především rostlin, ze kterých byl získán nektar pro jeho výrobu. K nasbírání 1 kg medu navštíví včely okolo 5 miliónů květů.

Čím med obohacuje výživu, co je na něm mimořádného a pro koho jej doporučujete?

Včelí med se řadí mezi potraviny s významným dietetickým a léčivým účinkem. Není jen hodnotnou potravinou, ale také biologicky vysoce hodnotným produktem. Biologické působení je velmi rozsáhlé, používá se např. k léčbě onemocnění dýchacích cest, nachlazení, chudokrevnosti, ledvinových potíží, kardiovaskulárních onemocnění, ale také k hojení ran a regenerace kůže, aj. Má prokazatelně antibakteriální a antioxidační účinky. V zažívacím traktu působí jako přírodní antibiotikum, ochraňuje sliznici žaludku před dráždivými látkami. Prokázalo se, že se při pravidelné konzumaci kvalitního medu snižují účinky a množství volných radikálů v organismu, které mohou způsobit vznik a růst nádorů. Včelí med v porovnání s řepným cukrem má nesporně vyšší nutriční hodnotu.

Dá se říct, který med je kvalitativně nejlepší? Jaké jsou v nich rozdíly?

 Nedá se říci, že by byl nějaký med kvalitativně lepší. Mezi jednotlivými druhy medu jsou spíše chuťové rozdíly, některé medy pak obsahují specifické látky, např. pohankový med rutin, který má vliv na cévní systém. Většinou je to však o oblibě konkrétního spotřebitele – někdo dává přednost květovým medům s obsahem pylu, které pro vyšší obsah glukózy mají rychlé povzbuzující a podpůrné účinky především proti chronické únavě a poklesům výkonnosti, někdo pak medům medovicovým. V naši středoevropské oblasti jsou oblíbené především medy medovicové. Jedná se o zpravidla tmavší med, což způsobují rostlinná barviva, obsažená v míze dřevin. V porovnání s květovými medy osahuje více fruktózy, dextrinů, flavonoidů ale hlavně větší množství minerálních látek, stopových prvků, éterických olejů a baktericidně působících látek, prospívajících lidskému organizmu.

Jak se na produkci medu podepisují zimy bez sněhu v posledních letech? Jak vlastně včely přežívají zimu? A jak tráví celý rok?

Chladné období roku přežívají včely v chomáči. Energii potřebnou pro tvorbu tepla čerpají z glycidových zásob. Tyto zásoby jsou buď medné, které si včelstva nashromáždila v létě a podletí nebo je musí včelám dodat včelař. Naše včelstva zimují z velké části hlavně na medných zásobách, což umožňují jednak kvalitní stanoviště, tak i náš systém ošetřování včelstev. Ideální zima by byla mírně mrazivá s dostatkem sněhu, ale včelstva vydrží téměř vše. Sníh a vůbec vláha je v poslední době v deficit, což se projevuje negativně na kvalitě vegetace na které jsou včely závislé. Příkladem jsou v posledních letech lípy, které mají málo nektaru, protože chybí dostatek vláhy v zimním a jarním období.

Které nemoci nejvíce trápí včely? Jak se včely nakazí, kde je zdroj prvotní nákazy, která se dostane do úlu?  

Nemocí, které trápí včely je celá řada, ale v současné době je nejčastější příčinou úhynů včelstev roztoč Varroa destruktor (onemocnění varroáza). Včely si přinesou roztoče s přírody stejně, jako si přineseme z lesa klíště. Na rozdíl od toho klíštěte se ale tito roztoči v úle ohromně pomnoží. Při jejich přemnožení v úlu nad únosnou mez pak dojde ke kolapsu včelstva. Na našem území se tento roztoč objevil před 37 lety. To je příliš krátká doba, aby si včela vytvořila dostatečně účinný obranný mechanismus, který by umožňoval trvalé soužití s tímto parazitem. Zatím tedy nezbývá nic jiného, než včelstvům od tohoto roztoče pomoci.

Jaká je nutná chemie? Určitě na ošetření včelstev a úlu, dostává se nějak do medu?

Použití chemických přípravků je velmi často ve včelařské veřejnosti diskutováno. Jedná se samozřejmě o přípravky proti roztoči Varroa destruktor, protože proti ostatním nemocem nejsou žádné léčivé přípravky včetně antibiotik povoleny. Je otázka, zda použít proti zmíněnému roztoči mikrodávky chemických přípravků v době vegetačního klidu (listopad, prosinec) nebo včelstva v produkčním období obtěžovat řadou zásahů organickými kyselinami – mravenčí, mléčnou, šťavelovou. I organické kyseliny však mají spoustu negativních vlivů na včelstvo. Například kyselina mravenčí, aby byla proti roztoči účinná, musí být ve včelstvu ve vysoké koncentraci- na hranici poškození včel. Často pak dochází ke ztrátě toho nejcennějšího ve včelstvu, kterým je matka.

Nedávno jsem v jednom včelařském časopise četl rozhovor s ekologickým včelařem. Když jsem jej přečetl, tak jsem hlavně litoval ty jeho včely, co všechno musí vydržet. Kromě nepředstavitelného počtu zásahů do včelstev v průběhu roku přiznal značné úhyny a na konci se pochlubil, že v jeho včelstvech je stále varroáza a že jeho včelstva s ní žijí v toleranci, rovnováze či koexistenci. Musíme si tedy položit otázku, zda chceme chovat zdravá a silná včelstva nebo včelstva chronicky nemocná, byť v biorežimu. Já chronicky nemocná včelstva tedy skutečně chovat nechci. Slepice čmelíků zbavíme, psa blech taky, na sobě nesneseme ani jedno klíště, ale včely? Oslabená včelstva s nízkou imunitou, jsou samozřejmě náchylná k dalším onemocněním.

Jak by měl vypadat kvalitní med? Jaký je rozdíl mezi medem od včelaře a mezi medem, nabízeným například v supermarketu?

Pokud chcete skutečně kvalitní med, je nejlepší rada – najděte si svého včelaře, kterému budete důvěřovat a budete se k němu vracet.“ Nejlépe je nakouknout i do jeho provozu a přesvědčit se, že je s medem manipulováno v odpovídajících hygienických podmínkách. Ne u všech včelařů je ještě třeba nerezový medomet standardem. Větší část zákazníků žádá med v tekuté formě, ikdyž zkrystalizovaný med není známkou horší kvality. Včelař není schopen med v tekuté podobě udržet celoročně, pro to jej musí před plněním do sklenic ztekutit šetrným zahřátím. Při teplotě nad 55°C však dochází v medu k likvidaci především enzymů a některých vitamínů, proto je potřeba ke ztekucování medu použít kvalitní termobox s termostatem. U některých zákazníků je oblíben tzv. pastový, krémový med. Jde v podstatě také o zkrystalizovaný med, ale krystalizace je řízená a místo velkých, hrubých krystalů se vytvoří malé krystalky a med je už trvale jemně krémovité konzistence. Řízená krystalizace je vlastně jen občasné zamíchání medu buď v nádobě na uskladnění medu, nebo při větším množství ve speciálním pastovacím zařízení.

Co se týče medu v supermarketech, tak my včelaři jej za med ani nepovažujeme. Bývá často pančován glukózo-fruktózovými sirupy, jedná se o směsi medů z nejrůznějších koutů světa, tepelně poškozen, bez enzymů – tedy „mrtvý med“.

Jak spolu včely komunikují?

Komunikace včel je založena na sdělování si navzájem důležitých informací Včely spolu komunikují hlavně dvěma způsoby – pohybem a feromony. Pohybem, tzv. včelími tanečky, si včely vzájemně sdělují např. např. zdroj, poloha, vzdálenost a vydatnost potravy. Podstatu včelí taneční řeči objasnil rakouský profesor na Mnichovské univerzitě Karl von Frisch a v roce 1973 mu za tento objev byla udělena Nobelova cena. Feromony – chemická komunikace, jsou produkovány specifickými žlázami včel. Podle účinku je rozdělujeme na několik skupin – pohlavní, poplašné, značkovací, shromažďovací apod. Podle druhu feromonu mají svou jedinečnou funkci a ostatní včely je přijímají svými smysly a specifickým způsobem na ně reagují.

Co dělá včelaře dobrým včelařem?

Teoretické znalosti a praktické dovednosti z tohoto oboru by měly být samozřejmosti u každého včelaře. Dobrý včelař však musí mít cit pro práci se včelstvy. Vědět co v okolí stanoviště kvete, jaký je předpokládaný vývoj počasí, jaký je stav ve včelstvu a na to přesně směřovat určitý úkon ve včelstvu. Hlavně pečlivé sledování dnes poměrně přesných meteorologických předpovědí nám hodně pomáhá. Bohužel řada včelařů zůstává nedouky celý svůj život, ikdyž si to nepřiznají snad ani sami sobě. Totéž platí o včelařích, kteří si tvrdí, že ošetřují včelstva šetrně – bez chemie nebo prostě jen nemluví pravdu.

Dělá každý včelař dobrý med? Je to ve včelách anebo ve včelaři?

Včely, v závislosti na druhu snůšky, vyrobí vždy dobrý med. Záleží jen na včelaři, zda jej v tom dlouhém řetězci ke spotřebiteli nepokazí. Pokud například med vytočí z plástů předčasně, kdy ještě není dostatečně zahuštěn, obsahuje hodně vody a může zkvasit. O hygienických podmínkách už jsem se zmínil.

Jaká legislativa se vztahuje ke včelaření a jaké jsou hygienické normy? Pokud se někdo rozhodne stát se včelařem, musí se někde registrovat? Hlásit se na veterinární správě anebo hygienické stanici, když vyrábí med?

I včela patří mezi hospodářská zvířata, takže se na ně adekvátně vztahuje podobná legislativa. V podstatě prvním úkonem začínajícího včelaře je přihlášení do Ústřední evidence včel ČMSCH (Českomoravská společnost chovatelů). Zde mu je přiděleno registrační číslo včelaře a registrační číslo stanoviště. Nutné je také nahlásit stanoviště včelstev na obecní úřad. Na chov včel se také samozřejmě vztahuje veterinární zákon a další předpisy. Hygienu ve včelařských provozech (medárna, stáčírna, sklady) kontroluje veterinární správa, ale pouze u podnikajících včelařů.

Jaký je mezi mladou generací zájem o včelaření?

 V současné době prožívá včelaření jakýsi boom. Od roku 2008, kdy jsem začínal s profesionálním včelařením, došlo k velkému nárůstu jak včelařů, tak i včelstev. Konkrétně zhruba o více než 11 tis. včelařů a 214 tis. včelstev. (dnes včelaří asi 57 tis. včelařů s více než 675 tis. včelstvy, takže ten procentní nárůst je značný). Jako hlavní důvody vidím dva: 1. včelaření je jak se dnes říká IN, COOL, nějaké neznámé dobrodružství    2. ekonomické – většinou jako přilepšení k nízké mzdě. Aby to neznělo příliš cynicky, tak je tady také část začínajících včelařů, kteří se snaží přiblížit přírodě, zabývat se něčím smysluplným.

Je rozdíl mezi včelařem a medařem? Tyto dva pojmy se nyní hodně skloňují…

Hanlivým názvem „medař i“ jsou dnes někdy nálepkováni včelaři, kteří mají větší ekonomický přínos ze včelstev. Dost často je to o české malosti a závisti těch, kteří v oboru úspěšní nejsou. Samozřejmě i mezi včelaři se najdou tací, kteří ke včelám nemají ten správný vztah. Ti ale většinou také brzy se včelařením končí. Za svůj život jsem jich také pár potkal. Líbí se mi výrok, že stát se včelařem je jednoduché, ale zůstat včelařem, to je umění.

Jaké jsou Vaše další plány?

Jako v každém oboru je i ve včelařství pořád co vylepšovat a pořád se učit novým věcem. Hlavní je však zůstat zdravý, abych si včelaření mohl užít ještě dlouhá léta.

Rozhovor vedla a zpracovala pro časopis Biorevue Kateřina Košutová