Zkušenosti s použitím krmiva Apivital (Apismix) a porovnání s krmení sacharózou

V úvodu se musím zmínit, že uvedené krmivo používáme k dokrmení včelstev na zimu teprve třetí sezónu, z toho všechna včelstva a oddělky (cca 230 ks) jsme krmili teprve podruhé. Někteří přátelé včelaři však plně zimují svá včelstva na tomto krmivu již pátou zimu bez nejmenších problémů. Pro důkladnější vyhodnocení by to chtělo ještě pár let počkat, ale protože tlak ze strany VÚVč v Dole, jak přímý, tak prostřednictvím orgánů ČSV, je velice agresívní, není na místě s nějakou reakcí otálet. Nakonec i VÚVč  nešetří kritikou, přestože s vlastními pokusy začal teprve letos.

Trochu teorie pro orientaci

Pro krmení včel jsou nabízeny dva druhy krmiv – škrobové hydrolyzáty a inverty z řepného cukru.

Škrobové hydrolyzáty jsou ke krmení včel nevhodné, hlavně z důvodu obsahu problematických složek jako jsou maltóza, maltotrióza, dextriny apod., které jsou pro včely nestravitelné nebo těžko stravitelné. Většinou jsou vyrobeny k jiným účelům (sladidla limonád, apod.) než ke krmení včel.

Inverty z řepného cukru by měly obsahovat pouzefruktózu, glukózu a sacharózu, jiné vyšší cukry pak pouze ve stopách a obsah HMF v normě. Krmivo Apivital tato kriteria plně splňuje.

Bohužel VÚVč v kampani proti tekutým krmivům operuje hlavně škrobovými hydrolyzáty, přestože je včelaři dnes již prakticky nepoužívají!!! Také tvrzení, že jsou inverty pro včelu nepřirozené je směšné. Je snad roztok sacharózy pro včely přirozeným krmivem, se kterým se včela setkává běžně v přírodě? Nejlépe by bylo zimovat samozřejmě na medu, ovšem to nelze splnit každý rok.

Jaké výhody či deklarovaná negativa odpůrců nám tedy krmivo APIVITAL přináší:

  1. Podstatně menší pracnost – krmivo je dovezeno od distributora (15 km) v IBC kontejneru na základnu, odkud je pak rozváženo přímo na jednotlivá stanoviště včelstev, kde je podáváno ve třech typech krmítek (láhve s prosakovacími víčky, stropní krmítka, kyblíky či vaničky s keramzitem). Manipulace s IBC kontejnerem je pomocí vysokozdvižného vozíku. Odpadá tedy dovoz cukru z cukrovaru, složení do skladu, přeprava pytlů k místu rozpouštění, vysypání do 200 litrového sudu, doplnění vodou na poměr 3:2, přečerpání do přepravních nádob a dále je to již obdobné s krmením Apivitalem.  Pouze s tím rozdílem, že pokud vezeme na stanoviště např. 500 kg krmiva, tak v případě Apivitalu je to plných 500 kg, v případě roztoku cukru vezeme jen 300 kg cukru a 200 kg vody! Zanedbatelná není samozřejmě ani cena vody, spotřeba elektřiny a pohonných hmot.  Z tohoto popisu vyplývá velká úspora jak času, vody a energií, tak hlavně podstatné snížení přímé fyzické zátěže včelaře. Vždyť v případě cukru je nutno s každým 50 kg pytlem manipulovat ručně minimálně 4x a co to udělá se zády včelaře při spotřebě 4000 kg cukru, není potřeba dále rozvádět, navíc na konci náročné sezóny, kdy máme už navzpíráno desítky tun v medu a ostatním materiálu. O tvrzení Dr. Kamlera, že je rozpouštění cukru dobře vyřešeno a používání tekutých krmiv je jen lenost včelařů, můžete přemýšlet v kontextu výše uvedených informací sami.                                                              K uvedeným informacím je třeba ještě dodat, že používáme IBC kontejnery na 650 litrů, do kterých vejde něco přes 900 kg krmiva Apivital. Není tedy překročena nosnost přívěsného vozíku a náš vysokozdvižný vozík si také poradí s maximálně 1000 kg.
  2. Stabilita krmiva – rozdíl mezi krmivem Apivital a roztokem řepného cukru je opravdu obrovský. Teprve při krmení Apivitalem  jsem si uvědomil, proč včely propolisují otvory v prosakovacích víčkách či vstupy do stropních krmítek - prostě se chtějí odizolovat od infekčního prostředí.Také čištění láhví a krmítek po krmení je daleko jednodušší. Žádné plísně, sliz apod., k umytí stačí vlažná voda, oproti velké spotřebě horké vody a množství dezinfekčních prostředků používaných v minulosti při mytí sklenic a krmítek.                                                            Nespotřebované krmivo je možno použít při příštím krmení nebo dokonce až v dalším roce. Roztok řepného cukru naproti tomu již po několika hodinách začíná kvasit, a pokud jej včely během krátké doby neodeberou a nezpracují, je nutno tento vylít.
  3. Falšování medu – k tomuto lze jen konstatovat, že falšovat med lze zrovna tak přes roztok sacharózy, jako přes invert. V tom je VÚVč a ČSV hodně pokrytecký. V obchodní síti lze najít výrobek svazového Včelpa – „Medová pochoutka“, což je směs 50% medu a 50% glukózofruktózového sirupu. Pominu-li výhradu vůči takovémuto výrobku, není maximálně rizikové mít tento sirup v podniku, který distribuuje i včelí med (dokonce i se značkou Klasa)? Jak je možné, že med ze Včelpa nebyl zatím nikde rozborován, na rozdíl od jiných obchodníků?
  4. Cena – také zde je tvzení ze strany VÚVč lživé. Hovoří o ceně přes 30 Kč/kg. Skutečnost – r. 2013 – 23 Kč, r. 2014 24,15 Kč. V roce 2013 to byla stejná cena jako za cukr v cukrovaru i v maloobchodní síti. V roce 2014 šla cena cukru sice podstatně dolů, ale díky zmíněné úspoře, popsané výše, jsem stále pro Apivital.
  5. Stav včelstev na jaře – Dr. Kamler tvrdí: „Nikdo zatím kloudně neodpověděl na otázku, jak je na jaře prověřený stav včelstev po krmení nabízeným krmivem, a také mimo jiné, jaký je sklon zásob s inverty či hydrolyzáty ke krystalizaci.“ Jak může někdo na toto reagovat, když je znemožněno jakkoliv reagovat např. v časopise Včelařství a ani na akcích svazu není žádná diskuse k této problematice možná.                                                       Jak již jsem uvedl, dosavadní zkušenosti naše i jiných včelařů jsou pouze pozitivní. Na naši farmě máme velké zkušenosti se zimováním na medu a stav vyzimovaných včelstev je zatím velmi podobný, jako při tomto přirozeném zimování na medných zásobách a není rozdíl mezi nížinou 280 m n.m. či stanovištěm 600 m nad mořem.
  6. Negativa krmiva Apivitaljediné, co jsem od tohoto krmiva očekával, a bohužel nebylo naplněno, je atraktivita pro včely. Měl jsem představu, že budu moci jezdit krmit v kteroukoliv denní hodinu. Krmivo vyráběné jako Apismix to částečně splňovalo, ale letos, při krmení Apivitalem jsem musel dodržovat stejnou opatrnost, jako u cukerného roztoku – tedy krmit až ve večerních hodinách nebo pouze za deštivého počasí.

Co dodat na závěr. Lze si jen přát, aby kvalita krmiva zůstala zachována a i další naše zkušenosti byly tím pádem jen pozitivní. Čas ukáže, kde je pravda o krmení inverty, ale už teď se ukazuje, že VÚVč, racionalizační komise ČSV i samotný ČSV je v současné době spíše brzdou rozvoje včelařství v celé řadě oblastí, nejen v otázce krmiv.

Copyright 2006 - 20XX ing. Břetislav Pravda