"Ondřejovské" sluneční tavidlo vosku
Na zadní straně obálky časopisu včelařství č.10/1998 mne zaujal snímek slunečního tavidla tzv. ondřejovského typu. Kvůli bočním odražečům ve tvaru trychtýře bylo netradiční svým vzhledem.
Začal jsem pátrat po autorovi tohoto tavidla. Je jím Miroslav Páleník, bývalý zaměstnanec ondřejovské hvězdárny. Toto tavidlo již několikrát vystavoval. Bylo také tématem jeho seminární práce v Ústřední včelařské škole v Nasavrkách (srpen 1991). Uvedenou seminární práci je možno si vypůjčit v knihovně ČSV v Praze. Na základě korespondence s přítelem Páleníkem a prostudování jeho seminarky, jsem podobné tavidlo sestrojil.
aktualizováno: Zkušenosti s provozem 2009 
Zkušenosti
V prvním roce jsem byl s funkcí sestrojeného tavidla spokojen jen částečně. To proto, že jsem je neumístil na nejvhodnější místo. Stanoviště bylo odpoledne přistíněno stromy, plný sluneční svit byl využit jen tři až čtyři hodiny denně. Ve druhém roce jsem tavidlo přemístil na místo, jež bylo ozářeno stále - od východu až do západu slunce. Tavidlo pracovalo i devět hodin denně a za slunečného dne vytavilo 12 až 24 rámků. Výkon zařízení je ovlivněn stářím souší a časem, který jsem schopen obsluze věnovat. V průběhu jedné až tří hodin je zapotřebí vyměnit souše a pootočit zařízení za sluncem. Zbytky z tavidla jsem skladoval doma v pytlích a v zimě zkoušel vytavit ve vařáku, ale prakticky žádný vosk už v nich nezůstal.
Stručný popis jednotlivých částí
Základní bedna
je vyrobena z prken s dvířky vpředu a vzadu na klavírových pantech. Přední dvířka jsou určena
pro vyjímání vaničky s voskem, zadní pro vkládání souší (vysune se jimi tavicí plech). Dno je nejlépe vyrobit z jednolité desky (dřevotříska apod.). Výrobě je potřeba věnovat opravdu velkou pozornost, neboť tepelné namáhání je značné. Především v prvním roce jsem tavidlo často opravoval a vyztužoval, přestože jako nové se zdálo být vyrobeno dokonale. Ohýbala se dvířka, povolovaly spoje, vznikaly škvíry, jimiž dovnitř lezly včely a vosy. Nátěr je nutno především z vniřní strany provést černou barvou!
Krycí sklo
jsem použil o tloušťce 6 mm. Možná by se mohl použít i polykarbonát, ale nemám s tím zkušenosti. Sklo přesahuje dole asi o 10cm, aby dešťová voda mohla volně stékat. Je uloženo na gumovém těsnění a uchyceno ze tří stran profily z tenkého hliníkového plechu. Vpředu je uchyceno háčkem proti sklouznutí při naklánění tavidla. Sklo nesmí být v žádném rámu, který by zastiňoval vnitřek tavidla. Je třeba ho udržovat v čistotě. Znečištěné sklo snižuje průchod slunečních paprsků a tím samozřejmě i účinnost tavidla. Totéž platí při orosení skla. Toto je možno odstranit větráním - otevřením obou dvířek současně.
Tavicí plech
je z ocelového plechu o tloušce 3 mm a nastříkán černým komaxitem. Tento materiál má
podobné vlastnosti jako smalt. Tloušťka plechu a barva jsou důležité pro akumulaci tepla. Tavení vosku není přerušeno ani při krátkodobém zastínění slunce mraky.
Sběrné korýtko
je zhotoveno z nerezového plechu s navařenými čepy, které jsou uloženy v ložiscích. Tím je zaručena jeho vodorovnost při jakémkoli naklonění tavidla. Vanička může být rozdělena přepážkami, což umožňuje do jisté míry oddělit med a nečistoty od vosku. Pro lepší vyjmutí ztuhlého vosku jsou stěny mírně zkoseny. Postavij jsem tavidlo poněkud větších rozměrů, a proto jsem pro lepší manipulaci použil vaničky dvě. Jednu vaničku je dobré mít v rezervě pro případnou výměnu v průběhu dne, kdy je vosk tekutý.
Uložení tavidla
ve vidlici umožňuje otáčení kolem svislé osy i naklápění kolem vodorovné osy.Tím zajistíme kolmý dopad slunečních paprsků.
Rozměry
Rozměry tavidla si stanovíme podle používané rámkové míry a počtu souší, které chcem
e tavit najednou. Sestrojil jsem tavidlo na čtyři souše rámkové míry 42x17 cm o rozměrech 88 x 78 x 24 cm a hmotnosti 51 kg. Větší rozměry by zřejmě byly problematické na manipulaci i na pevnost konstrukce. Pokud se někdo rozhodne takové tavidlo vyrobit, musím ho upozornit na to, že především tavicí plech a nerezové sběrací vaničky nelze vyrobit na koleně a s cenou se dostaneme na výši několika tisí korun. Materiálové náklady na výrobu mého tavidla činily v roce 2000 přes 4000 Kč.
Vylepšení
Tavidlo je možno zdokonalit i topným tělesem a termostatem. Pro zvýšení účinnosti se doporučuje oložit dovnitř tavidla břidlicové desky - akumulace tepla. Na originálním slunečním Páleníkově tavidle jso použity také tzv. boční odrážeče pro zvětšení sběrné plochy slunečních paprsků a jako ochrana před ochlazováním větrem. Na svém tavidle jsem nic z toho nepoužil, takže se ke skutečné účinnosti nemohu vyjádřit. Boční odrážeče, které působí na tavidle velmi nekonvenčně, se vlastně staly impulzem, jenž mne k zájmu o tento typ tavidla přivedl. Nakonec jsem je nepoužil, ale i bez nich tavidlo funguje velmi dobře.
Přednosti
Myslím si, že toto sluneční tavidlo může být použitelné i ve větších včelařských provozech. I jeden jeho exemplář dokáže totiž za sezónu vytavit velký počet souší. Práce s tavidlem je čistější, ekologičtější a levnější než vyvařování souší mokrou cestou. Vytavený vosk je vynikající kvality a také rámky po vytavení jsou čisté a se zachovalým drátkováním. Ocelové pocínované drátky nerezaví jako při vyvařování ve vodní lázni. Používání tohoto drátku však považuji dnes již za méně vhodné především z hlediska jeho pevnosti. Lépe je používat nerezový drátek a stejné tloušťce (0,4 mm), který se nedá přetrhnout, drátkování rámku vydrží po celou dobu jeho životnosti. Rámky je nutno vybírat z tavidla za provozu horké. Zbytky oklepeme a rámky dočistíme špachtlí. Rámky pokládáme přímo na tavicí plech. Podložení nejrůznějšími mřížkami pro lepší odtok vosku se mi neosvědčilo - mřížky se zalepovaly a bylo je nutné je stále čistit. Plech lehce očistíme širokou špachtlí. Za provozu tavidla pracujeme vždy v rukavicích (jak při odběru vaniček s voskem, tak i při výměně rámků). Teplota v tavidle totiž dosahuje přes 100°C.
Zkušenosti z devíti sezón provozu tavidla
Konstrukce
- Tavící plech je umístěn na "L" profilech, které jsou přišroubovány k bokům bedny.
- dělící přepážka ve sběrné vaničce je zbytečná, nečistoty z voskové cihličky lehce seškrabeme z její spodní strany po ztuhnutí a vyklopení
- Vosk se někdy uvolňuje velice rychle (především z víček nebo při tavení světlých souší) a nestačí podtéci pod dělicí příčkou a přetéká bokem tavicího plechu mimo vaničky. Řešením je volba menšího náklonu tavidla nebo vyšší boční strany tavícího plechu už při výrobě a dělící příčka s perforovaného plechu umožńující větší průtok roztaveného vosku
- zadní dvířka, pro výměnu suroviny na tavicím plechu nejsou příliš ppraktická. Lépe by bylo vkládat souše po odložení horního skla nebo polykarbonátu. Především víček by bylo možno vložit větší vrstvu. Bylo by to i pohodlnější a bezpečnější.
- vymyšlení jakéhokoliv automatického otáčení není na místě, protože je stejně nutno vždy ručně vkládat novou surovinu pro tavení ( co 30 - 60 minut podle jejího druhu, venkovní teploty a intenzity slunečního záření). Při té příležitosti se tavidlo vždy patřičně nasměruje.
- po devíti sezónach provozu se připravuji na generální opravu tavidla. Bedna bude vyrobena z vodovzdorné překližky (dno) a prken o síle 40 mm (boky). Místo skla použiji polykarbonát v rámu, který bude teleskopicky položen - nasunut na bednu. Nebudou použita žádná dvířka. Pod tavicí plech bude instalováno vytápění pro prodloužení možnosti použití tavidla i v chladných dnech se slunečním svitem. Stejného efektu by bylo dozaženo zateplením, ale zvětšily by se rozměry a také hmotnost.
Účinnost a vychytávky
- z tavidla získávám za sezónu přes 100 kg čistého vosku a to zdaleka nevyužiji všech slunečných dní
- při tavení především víček po odvíčkování plástů se oddělí od vosku i nemalé množství medu, který je možno použít zpět pro včelstva nebo na výrobu medoviny, což právě já praktikuji. Tepelné zatížení medu pod vrstvou vosku ve sběrné vaničce nevede k znehodnocení ani k nadměrnému zvýšení HMF.
- vynikající vychytávkou je nalití malého množství vody do prázdné sběrné vaničky. Ztuhlý vosk se krásně vyklápí
Zkušenosti s provozem 2009
Použití polykarbonátu se vůbec neosvědčilo. Tavidlo fungovalo pouze ve velmi teplých dnech s ostrým slunečním svitem. Není také možno sledovat tavení vosku. Po návratu ke sklu fungovalo tavidlo opět i při rozptýleném světle a i za nižších venkovních teplot.
Osvědčilo se mi vyřezat souše z rámků a tavit je ve větší vrstvě. Najednou jsem tak tavil souše z až 16 rámků a tavidlo nepotřebovalo tak častou obsluhu. Přesto, že jsem nebyl celý den doma, měl jsem denní normu splněnu.
